Rocková megastar Bono, frontman kapely U2, tentokrát vystupuje v poněkud netradičním prostředí – bez svých spoluhráčů Adama Claytona, The Edge a Larryho Mullena. Na scéně newyorského Beacon Theatre se vydává na osobní a dojemnou cestu skrze svůj životní příběh v inscenaci Stories of Surrender, kterou v roce 2023 zachytil režisér Andrew Dominik. Výsledkem je komorní, ale o to silnější mix vyprávění, hudby a snahy o pokoru, která Bonovi rozhodně sluší.
Od srdce ke slávě a zpět
Vystoupení se opírá o Bonovu autobiografii Surrender. Začíná nedávným zdravotním kolapsem, pokračuje dětstvím v Dublinu, hudebním průlomem, slávou s U2 a také jeho dobročinnou prací po Live Aid. Zmiňuje se i o své víře, která se během let proměnila z intenzivního křesťanství v širší spirituální pohled. Mezi vyprávěním zaznívají akustické verze hitů U2, jemně doprovázené harfou a violoncellem.
Ačkoli je evidentní, že Bono mluví k oddaným fanouškům, dává si záležet na tom, aby zjemnil svou veřejnou image. Pokouší se působit méně jako nedosažitelná ikona a víc jako člověk z masa a kostí. Ačkoliv jeho sláva je obrovská, nechává diváky nahlédnout do momentů, kdy i on musel čelit bolesti, selhání a ztrátě.
Bolestivá rodinná minulost
Nejsilnější částí celé show je Bonovo vyprávění o jeho rodičích – Iris a Bobovi Hewsonových. Iris zemřela náhle na pohřbu svého otce, když bylo Bonovi pouhých 14 let. On a jeho bratr Norman byli přímými svědky otcovo ztráty a následného uzavření se do sebe. Bob už nikdy o Iris nepromluvil a jeho zármutek se transformoval v tichou melancholii a lásku ke klasické hudbě. Bono si tuto vnitřní uzavřenost nesl v sobě po celý život.
Paradoxní je, že Bono s U2 dlouhou dobu zkoušel ve zkušebně vedle hřbitova, kde byla jeho matka pohřbená – a přesto její hrob nikdy nenavštívil. Jeho vztah s otcem byl dlouho napjatý, plný ironie a neschopnosti projevit skutečné emoce. Až do samého konce spolu mluvili v jakémsi kryptickém kódu. Bono na jevišti zmiňuje, že jedním z největších otcovských „komplimentů“ bylo, když Bob po obřím koncertu řekl jen: „Bylo to velmi profesionální.“
Skromnost, která překvapuje
Na rozdíl od jeho vztahu s rodiči, o dalších blízkých lidech Bono příliš nemluví. Jeho manželka Alison, se kterou se oženil v pouhých 21 letech, ani spoluhráči z U2 nejsou na scéně zmiňováni tak podrobně. To ale neubírá na síle jeho výpovědi. Naopak – jeho snaha sestoupit z piedestalu rockové hvězdy a přiblížit se obyčejnému člověku působí autenticky a sympaticky.
Osobní zpověď v divadelním kabátě
Stories of Surrender je netypické vystoupení – není to koncert, ani divadelní hra v pravém slova smyslu. Spíš jakási intimní zpověď s hudebním podkresem, v níž Bono vystupuje jako herec vlastního života. Připomíná postavu z Beckettovy hry – ztraceného muže hledajícího smysl, kterého ale svět showbyznysu nezlomil, jen trochu posunul.
Bono zde není ten, kdo rozezní stadiony, ale ten, kdo šeptá o bolesti, víře, vztazích a o tom, co všechno musel obětovat. Dokáže zaujmout i ty, kdo U2 příliš neposlouchají – protože je upřímný, osobní a lidský.
Verdikt
Bono se v show Stories of Surrender ukazuje jako vypravěč, který má co říct. Nehraje si na skromného, ale opravdu se snaží najít cestu k divákovi bez obvyklé pompéznosti. Přiznává bolestivé okamžiky, přetváří vlastní příběh do univerzální výpovědi a ukazuje, že i ikony mají své démony. V této podobě je Bono nejen lídrem kapely, ale i silným umělcem a člověkem, který se nebojí podělit o to nejcennější – své vzpomínky.
Tomáš Rohlena je všestranná osobnost s bohatým rozhledem, který získal díky mnohaletému studiu světových událostí a různých odborných zdrojů. Jako CEO mediálního domu Webmint se zabývá nejen ředitelskými povinnostmi, ale má také hluboké znalosti v programování a redakční činnosti. Jeho schopnost zvládat různé role v rámci jedné organizace ukazuje na jeho manažerské dovednosti, technickou odbornost i schopnost orientovat se v mediálním prostoru.
