Ve chvíli, kdy by měla panovat radost a štěstí, vtrhne do svatební atmosféry bolest a zmatek. Svatba Lumíra a Kateřiny v seriálu Ulice se změní v emocionální drama, které rozpláče nejen hlavní postavy, ale i diváky. A to především kvůli Áje, která během obřadu ztratí kontrolu nad svými emocemi a doslova se sesype.
Svatba začíná poeticky a nečekaně vtipně
Oddávajícím není nikdo jiný než starosta Jirka, který se rozhodne svatební řeč pojmout netradičně – formou rýmované básně. V sále to zpočátku vyvolává úsměvy a smích, především u Aničky, která si neodpustí poznámku o podobnosti s tvorbou Mária.
Jirka: Lumíre. Lumíre. Zastav se na vteřinu. Vážně chceš Kateřinu? Už teď se určitě taháte o peřinu…
Anička: To zní jak Mário.
Ájiny slzy přeruší slavnostní chvíli
Zatímco ostatní se baví nad vtipnou řečí, Ája se propadá do vlastního vnitřního světa. Slova o lásce, vztazích a minulosti v ní spustí lavinu emocí. Začne natahovat, a během několika vteřin propukne v pláč. Všichni zpozorní, ale Ája už nevydrží – vyběhne ze sálu, aniž by řekla jediné slovo.
Jirka: Má to bejt vatra a žádnej plamínek ze starejch vzpomínek…
(Ája se rozpláče a utíká z obřadu)
Bolest, která zůstala uvnitř
Ájin útěk není bezdůvodný. Je zřejmé, že má s Lumírem či s celou situací hlubší, nedořešené emoce. Možná bolest z minulosti, neuzavřená kapitola, nebo nevyslovené city. V takových chvílích je vidět, že i vedlejší postavy mají svůj vnitřní svět, který seriál umí výborně vykreslit.
Ulice přináší opravdové emoce
Tato svatba měla být plná štěstí, ale stala se i silným momentem pravdy. Ukázala, jak křehké jsou city a jak blízko k slzám může mít i ten, kdo se snaží tvářit vesele. Diváci byli svědky situace, která se klidně může stát i v reálném životě – když jeden slaví a druhý tiše trpí.
Ulice znovu dokazuje, proč patří mezi nejoblíbenější české seriály. Její příběhy nejsou jen fikcí, ale odrazem života se všemi jeho barvami – i těmi smutnými.
Zdroj: TV Nova